Nářky slečny zmrzlinářky

"Budu psát častěji" – hahaha. Bee, to ti zas nevyšlo. :‘D

LoL a pak zjistím, že je to přesně měsíc od toho, co jsem slibovala, jak se na to nevykašlu. Ups.

Léto je u konce a upřímně nevím, co přesně si o něm myslet. Dost věcí se změnilo. Asi poprvé v životě jsem se naplno (na déle než 10 směn :D) ponořila do práce s vidinou nějakého většího zisku. Jak už jsem zmiňovala, čeká mě stěhování do Prahy kvůli škole a tak nějak nemám v plánu sedět na zadku na koleji z nedostatku financí.

Přijde mi, že v dnešní době, sehnat slušnou dlouhodobou brigádu, je pěkná fuška. I proto jsem byla dost ráda, když mi paní, které pronajímáme průjezd ve velice výhodné lokaci, nabídla už někdy v květnu brigádu - večerní úklid a čištění zmrzlinového stroje. V té době jsem měla plnou hlavu maturity a vydělat si 150Kč za hodinku večerní práce rozhodně nebylo od věci. Hlavně pokud po mně nebude chtít, abych i točila.. o.O

Slovo dalo slovu, najednou nebyli lidi a ani jsem se nenadála, už mě zaučovaly starší brigádnice. :D Ne, že bych měla k té práci odpor, spíš byl problém ten, že už od mala trpím docela vážným atopickým ekzémem, což sice není nijak infekční, ale přecejen to na prodejci čehokoli zrovna vábně nevypadá. L Začátek mojí zmrzlinářské kariery se tedy nesl ve znamení igelitových rukaviček. :D I to mě donutilo k tomu se trochu víc zaměřit na léčbu, pár návštěv kožní, xy mastiček (to nekecám, je fakt vtipný mít mastičku na loketní jamky, jinou na prsty na rukou a další zase na obličej.. a k tomu vyfasujete odmašťovací přípravek proti akné, sláva oxymoronu..) Ale dost o nemocech!

Přiznávám se, že točit zmrzlinu jsem se doteď pořádně nenaučila, občas jsou to řádné paskvily, ale lidi jsou v 95% případu chápaví a milí. Co mě ale na téhle práci baví nejvíc je ten kontakt s lidmi. Dětské úsměvy, když jim podáte zmrzlinu, životní příběhy starších, kteří si občas dojdou prostě popovídat. :D Už dostávám pravidelně katalog Avonu, vizitku (odkaz na webovou stránku) místního malíře, letáček svědků Jehovových,... Vím, že paní v červeném sáčku měla dnes školní sraz po 40 letech nebo že chlapeček s brašničkou se spidermannem má alergii na laktózu. Případně že starší paní chodí večer na zmrzlinu po plavání místo večeře, protože ta naše je nejlepší v celém širém okolí. :D Měli jsme už i návštěvu policejního sboru a dvou sanitek, když nám na židlích před stánkem skončil (zřejmě) zdrogovaný schizofrenik. Nedávno zase Česká televize natáčela přes ulici reportáž o jednom z 6 obchodů v republice, které nepřijali EET. Zkrátka na to, jak jsme malí, se tu pořád něco děje..

Mám pocit, že hlášek a zvláštních situací se za ty měsíce nakupilo strašně moc. Vždycky, když se něco takového stane, si vzpomenu na tenhle blog a říkám si, že bych si to měla někam zapsat – a stejně to neudělám a teď přemýšlím, co vlastně psát. :D

Doslova miluju, když někdo míchané říká točená... "Jednu malou točenou" – "You don't say..." :O Nebo jednou "míšeň" znamená míchanou a další den to je zkomolená višeň, případně chce někdo zmrzlinu do vafle. (Přátelé, je to kornout!!)

Člověk by nevěřil, kolik jsou Češi schopni spořádat zmrzliny. Když nad tím občas večer přemýšlím, dělá se mi z toho až mdlo. Ale tak obchody kvetou, to je asi důležitý. :D Aneb když vaše vedoucí odletí na celé září do Kanady a řekne vám, že to máte vše na starost, než se vrátí. (Jakožto pracovně nejmladší zaměstnanec, chjo) Ale jo, pořád mě to docela baví, a to je hlavní!

Každopádně 27. září se definitivně stěhuju na kolej a tím moje zmrzlinářské dobrodružství bude minimálně pro letošek končit. (Uvědomuju si, že jsem to na blogu zmínila opravdu brzy!) Ale myslím, že nebude trvat dlouho a budu muset něco hledat i v Praze, tak to už třeba nebudu tolik flákat a dozvíte se to dřív než v červnu, kdy pojedu zas domů... :D