Bee | Rozdělená společnost

"Rozmohl se nám tady takový nešvar..."

I tak bych mohla začít při psaní jakéhosi politického okénka, do aktuálního dění. Paradoxem ovšem je, že problém, kterému se chci věnovat v následujícím textu, není problémem pouze dnešním, nýbrž by se dalo tvrdit, že odvěkým - čímž bych rozhodně nerada jakkoli dehonestovala vážnost nynější situace.

Jsou 4 hodiny v noci, po hodině a půl spánku jsem se probudila s horečkami (vyššími než doteď - a to už mi přišlo, že hůř být nemůže - haha ._.) ... a s potřebou sepsat myšlenky, které nosím v hlavě už pěknou řádku týdnů.
(Teď si říkám, že to je docela zvláštní, sepisovat v takovém stavu něco jiného, než závěť. Možná ale právě situace ve které se nacházím dává mému tělu pocit, že bych měla tyto myšlenky dát dohromady, dokud ještě můžu)

Stačí zapnout televizi, otevřít noviny a nebyl by den, kdy by se neřešila rozdílnost obyvatelstva. Rovnou říkám, že nejsem žádný příznivec prezidenta Zemana ani pofidérních hnutí typu ANO či SPD. Zároveň ale věřím, že to neznamená, že bych měla na kohokoli kydat špínu či že by měla být špína kydána na mě. 
Jak už jsem psala, přijde mi, že problém rozštěpené společnosti je něco, co můžeme sledovat hluboko v minulosti.
Ať to byla v době feudalismu šlechta vs. poddaní či v 19./20. století kapitalista vs. dělníci. Těm, co byli "dole" se to nelíbilo nikdy, co si budem. Nutno se ale zamyslet, zda bychom v dnešní době neměli být jaksi morálně vyspělejší a nečekat pouze na střet dvou rozdílných uskupení v podobě defenestrace, nedej bože revoluce. 
Poslední dobou se hojně mluví o tzv. Pražské kavárně a "dolních 10 milionech". Dovolte mi prosím, abych se k tomuto termínu stručně vyjádřila. Pražská kavárna je velmi oblíbený pojem (mimo Kundu sem a tam  či demokratickou žumpu) z úst našeho pana prezidenta, kterým s velkou oblibou označuje voliče svých prezidentských protikandidátů a odpůrců. To ví asi každý, důležité je ovšem si uvědomit, že to není pouze Praha, kdo se pravidelně staví proti výrokům Miloše Zemana. Jsou to i jiná velká města v republice, jejich blízké okolí, zahraniční státy,... Já sama jsem z malého města na Moravě (těsně nad 6000 obyvatel) a upřímně se mě i mé rodiny kolikrát slova pana prezidenta dotknou. ("Copak my jsme nějaká Praha?!")

Společnost čeká, že přijde druhý Masaryk či Havel, ale už si často neuvědomuje, že tyto dvě významné osobnosti naší politické minulosti přišly v dobách krize a dělaly přesný opak toho, čemu jsme svědky nyní. Tito dva zmínění pánové se zasloužili o téměř nemožné, nikoli tím, že by se primárně do kohokoli naváželi, ale právě naopak. Snažili se spojit rozdělenou společnost, dali jí naději a přiměli ji k boji. 
Jak se dočteme i v klasických pohádkách pro děti, pokud všichni táhnou za jeden provaz, vytvoří silný a neporazitelný celek, se kterým zbytek světa prostě musí počítat. O to více mě mrzí chování dnešních vysokých politických představitelů v naší zemi, kteří se, místo péče o prosperitu naší krásné země, věnují osobním svárům a jakmile z něčeho nemají mít prospěch, ať už finanční či kariérní, pak je daná věc smetena beze slova ze stolu. Co je horší - rozdělení společnosti je vůbec netrápí, právě naopak, ještě tomu svými výroky pomáhají.
Nutno si za včas uvědomit, že tohle rozdělování společnosti je přesně jedním z prostředků upevnění moci ve státě lidmi, kterým jsou Pražská kavárna i "dolních deset" totálně šumák a jde jim pouze o vlastní prospěch. 
Věřte, že ať si říká o rozdělení kdo chce, co chce, už to tak je. A ne - rozhodně to neznamená, že je náš národ rozdělen na "chytřejší a hloupější" či "města a vesnice". Zkuste se zamyslet, vždyť toto rozdělení zde bylo vždy a je vlastně i velmi snadno vysvětlitelné. Určitě každý hrál v dětství hru jménem "Tichá pošta". Hra spočívá v tom, že si první v řadě vymyslí nějakou krátkou větu a šeptem ji pošle přes kamarády na druhou stranu řady. Vtip je v tom, že se věta po cestě snadno zkomolí a když si nakonec řeknou oba konce řady původní slovíčko a výsledek, občas se nestačí divit, jakýto paskvil z toho vlastně vznikl. Troufám si říct, že takto podobně je to i s politickými fakty dnes. Čím dál od měst jdeme, tím složitější je zachytit počáteční informaci bez zkomolení a znečištění dezinformacemi. Není to chybou ani jedné ani druhé strany,  a to je nutno si uvědomit, protože ruku na srdce, ne každý máme čas si každou informaci 3x ověřovat. Nemluvě o tom, že čím dál od města žijete, tím je Váš čas cennější a život komplikovanější, a radši budete například plánovat nákup na víkend (protože za domem nemáte Tesco 24/7), než abyste k tomu ještě řešili, zda je to, co jste někde četli pravda či nikoli. Bohužel pro nás, jsou tu lidé, kteří této vady šíření informací dokonale zneužívají.

"Veliký počet občanů buď velmi málo nebo docela nic nerozumí záležitostem politickým, nabývají mnohé politické strany tím příležitost šiditi mnohé občany a proti jejich vlastnímu prospěchu vábiti je k sobě."

- Karel Havlíček Borovský (Slovan, 50. léta 19.století)

On to však není problém pouze dnešní doby, ale jak píši dobu celou, je to problém, který k politice prostě tak nějak patří od jakživa. Je jen na nás, abychom prokázali vyspělost naší kultury a nenechali se tímto proudem, dezinformací a populismu, jen tak strhnout.

Je 4:50 a já si podruhé měřím teplotu a doufám, že už to bude ok - Není. :'D

Víte, jediný způsob, jak předcházet tomu, aby nám tahle uměle vytvořená elita, myslící si, že nás má v hrsti, přestala diktovat, co si máme a nemáme myslet, je snad jedině aktivní zájem o politiku nás všech. Člověk by čekal, že to nebude žádný problém, když ve volbách slaví úspěchy strana bojující za přímou demokracii v podobě referend. Smutná realita je ovšem taková, že právě voliči této strany jsou velmi zřídka těmi, co by si informace ověřovali a pakliže si je už ověří, tak zřejmě myslí jen na sebe a neuvědomují si, že ne každý má na politiku ve svém životě dostatek prostoru. I to je jednou z velkých výhod zastupitelské demokracie, kterou v naší zemi aplikujeme nyní. Fakt, že si zvolíme představitele, který se zdá být našemu srdci nejbližší a který věnuje stejný čas, jaký my věnujeme zase naší práci, sledování aktuálního dění a politiky, aby pak za nás, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, mohl hlasovat.

Na závěr bych tedy chtěla všechny poprosit - lidi, ověřujte si fakta, zajímejte se. Jednou jsme si svobodu vybojovali, tak si ji nenechme po téměř 30 letech opět vzít. Hlavně si udržme svoji důstojnost. To, že někdo nemá stejný názor, jako my, má být skvělým podnětem k diskusi, nikoli podnětem k házení špíny jeden na druhého. Máme krásnou vlast s bohatou minulostí a ať se dělo cokoli, stále tu jsme. 
Buďme tedy více empatičtí, mysleme na to, že každý je jiný - přesto jsme v jednom všichni stejní, jsme občané České republiky, tak si ji nenechme vzít. Protože příště druhý Masaryk či Havel přijít nemusí...

Děkuji za dočtení tohoto, na mém blogu docela netypického, příspěvku. Budu moc ráda za jakýkoli komentář k tématu, jen Vás předem prosím → veďme klidnou a důstojnou diskuzi. Jsme civilizovaní lidé, tak ať to tak taky vypadá. Děkuji.

P.S. No není ta naše země vážně tou nejkrásnější? ♥